eu4journalists

Hospodářská soutěž

1. Soutěžní politika – základní kámen vnitřního trhu

“Komise schvaluje navrhovaný nákup B stranou A…”

“Komise nemá námitek proti převzetí C…”

“Komise zahájila podrobné šetření převzetí stranou D...”

“Komise souhlasí s navrhovaným získáním kontroly E nad...“

Při čtení denních tiskových komuniké Komise překvapí, jak velký počet jejich zpráv se týká případů hospodářské soutěže. Velké titulky o těchto záležitostech se také pravidelně objevují v médiích.

Soutěžní politika je jednou z nejstarších oblastí evropské politiky a v průběhu let se výrazně rozvinula. Je to také jedna z politik s nejvíce konkrétními a viditelnými výsledky.

Jádrem vnitřního trhu je udržování rovných soutěžních příležitostí pro podnikání v celé Evropské unii. Účinná soutěžní politika povzbuzuje hospodářskou efektivitu a vytváří příznivé klima pro růst, inovace a technologický pokrok tím, že vyvolává tlak na snížení cen. Soutěžní politika je tudíž základním kamenem evropského vnitřního trhu.

Evropská komise má „široké pravomoci, aby zajistila, že podniky a vlády budou dodržovat pravidla Evropské unie v oblasti obchodu se zbožím a službami, když umožňuje vládám zasáhnout, jestliže trhy nesplňují očekávání spotřebitelů a podniků, nebo v případě podpory inovací, jednotných norem nebo rozvoje malých podniků.“

V nedávných velmi sledovaných případech se Komise dostala do křížku i s takovými společnostmi, jako je Microsoft a Danone. Na jaře 2007 regulátoři Komise uložili vůbec nejvyšší pokutu v historii za stanovení pevných cen (fixace cen): pět mezinárodních výrobců výtahů bylo potrestáno pokutou 992 milionů euro za vytvoření kartelu v Německu, Belgii, Lucembursku a Nizozemsku na úkor daňových poplatníků, realitních investorů a veřejných úřadů.

Hlavními oblastmi soutěžní politiky EU jsou: antimonopolní a kartelové právo, kontrola fúzí, liberalizace, státní podpora a mezinárodní spolupráce.