eu4journalists

Zemědělství – rybolov - potraviny

2. Společná politika rybolovu (CFP)

Okruhy problémů

• snižující se zásoby ryb a nadměrná kapacita rybářských flotil
• ohrožené druhy ryb
• může vodní farmaření (akvakultura) nebo rybí farmy zachránit rybářský průmysl?
• dopady kontaminace divokých ryb způsobené vodním farmařením
• potřeba nalézt alternativní pracovní náplň pro tradiční rybářské komunity
• zásadní ochranná opatření zahrnující také nečlenské země EU
• boj s ilegálním rybolovem

Evropská unie je po Číně druhou největší rybářskou mocností na světě. S flotilou přes 91 000 plavidel EU získává každoročně přes 7,5 milionu tun ryb z rybolovu a z vodního farmaření. Podle Evropské komise, rybolov a vodní farmaření vytvářejí velice potřebná pracovní místa v pobřežních oblastech a podporují blahobyt evropských rybářských regionů. Sociálně-ekonomické tlaky tohoto průmyslu jsou veliké a členské státy se často dostávají do konfliktu kvůli právům rybolovu a teritoriálním vodám. Jelikož zásoby ryb mnoha základních druhů v evropských vodách dosahují nebezpečně nízkých úrovní, otázka trvale udržitelného rybolovu má vysokou praktickou a politickou prioritu.

Jako součást závazku zajistit odpovědné rybaření a vodní hospodaření, Společná politika rybolovu EU, která byla reformována v roce 2002, je navržena tak, aby zabezpečila budoucnost rybářského průmyslu. Reformovaná CFP obsahuje dlouhodobé cíle udržení bezpečných úrovní dospělých ryb v evropských vodách tím, že udržuje rovnováhu mezi kapacitou rybářské flotily a celkové rybí populace, a že pravidla rybaření prosazuje spravedlivě všude v celé Unii.

Pro období let 2007-2013 má Evropský rybářský fond rozpočet 3,8 miliardy euro na poskytování grantů na trvale udržitelný rozvoj rybářského sektoru. Členské státy budou rozhodovat, jak tyto prostředky rozdělí mezi různé priority, s velkým důrazem na financování plánů na obnovu zásob ryb, na vnitrozemské rybaření a na ekologicky přátelské vodní farmaření – akvakulturu.

Díky zlepšené spolupráci mezi vládními úřady se v minulých letech podařilo prosazovat společná pravidla jednotněji. Nová Agentura pro řízení rybolovu Community Fisheries Control Agency bude školit inspektory a bude koordinovat užší spolupráci mezi členských státy. Agentura, jejíž sídlo je v současné době v Bruselu, se má v roce 2008 přestěhovat do svého trvalého sídla ve Španělsku, do největšího rybářského přístavu v Evropě, Vigo.

Komise uvádí: “Mořské ryby jsou obnovitelným a mobilním přírodním zdrojem, jakož i částí našeho společného dědictví. Zdravé zásoby ryb mohou vydržet rozumnou míru rybolovu, ale vyžadují zdravé námořní životní prostředí. Rybaření a akvakulturní činnosti se musejí regulovat prostřednictvím mezinárodní spolupráce, aby se umožnila průběžná obnova zásob a aby se ochránily mořské ekosystémy.”

Zatímco rybolov a životní prostředí jsou do jisté míry již integrovanými obory, mnohem větším polem působnosti pro integraci jsou politiky, které mají vliv na pobřežní životní prostředí. Integrovaná politika v této oblasti by zlepšila koordinaci v nejrůznějších rozmanitých činnostech, jako je rozšiřování přístavů, vrty na volném moři nebo stavba pobřežních větrných farem. Evropská pobřežní politika se v EU nyní připravuje.