eu4journalists

Zaměstnanost – Sociální věci - Zdraví

1. Přehled

Okruhy problémů

• udržení konkurenceschopnosti v globální ekonomice
• zaměstnanost, sociální iniciativy a péče o zdraví jako prodloužení a rozšíření Lisabonské strategie
• restrukturalizace trhu práce

Evropská unie je největším hospodářským celkem na světě. Zaměření EU na hospodářský růst v 80. a 90. letech otevřelo v novém tisíciletí cestu k širšímu souboru cílů zaměřených na trvale udržitelný růst, sociální rovnost a zlepšenou zdravotní a sociální péči pro její občany. Svými politikami a iniciativami EU hledá správnou rovnováhu mezi potřebou udržení konkurenceschopnosti v globální ekonomice a respektováním potřeby slušných pracovních a životních podmínek pro své občany. Každý členský stát má však svoji vlastní vnitřní politiku zaměstnanosti a sociálních věcí, takže zásada „subsidiarity“, jak ji ukládá Maastrichtská smlouva, Evropské unii v některých záležitostech, které jsou pro členské státy důležité, svazuje ruce. Rozhodování o sociálních věcech a zdravotní politice je v zásadě v kompetenci členských států na národní úrovni.

Z toho vyplývá, že EU zde sehrává spíše koordinační úlohu pomáhající členským státům dosahovat společných cílů, včetně rovného zacházení a zlepšování pracovních podmínek, péče o zdraví a bezpečnost zaměstnanců a vytváření sítí podněcujících mobilitu pracovní síly. I když jisté, ostře sledované obavy o bezpečnost potravin se staly v minulých letech dodatečným podnětem ke společným akcím, úloha Unie se stále omezuje na koordinaci, komunikaci a podporu výzkumu. Mezi úspěchy EU patří rozšíření Evropské lékařské agentury (EMEA) o nové členské státy a kandidátské země, jakož i rozsáhlé akce k podpoře lepší komunikace mezi vědci, médii a veřejností.

Většina současných iniciativ týkajících se zaměstnanosti, sociálních věcí a zdravotní péče jsou prodloužením a rozšířením revidované Lisabonské strategie hospodářského, sociálního a environmentálního oživení. Lisabonská strategie stanovila pro EU cíl stát se „do roku 2010 nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější ekonomikou světa založenou na znalostech a schopnou trvale udržitelného hospodářského růstu s početnějšími a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností, s respektem k životnímu prostředí.“

V roce 2004 pověřila Komise bývalého nizozemského předsedu vlády Wima Koka, aby vedl výbor, který vyhodnotí výsledky Lisabonské strategie. Výbor zjistil, že při plnění cílů Lisabonské strategie se dosáhlo jen malého pokroku, a že Unie prožívá hospodářskou stagnaci. Bylo doporučeno, aby se věnovala větší pozornost hospodářskému růstu a zaměstnanosti.

Na problémy, které uvedla Kokova zpráva, se zaměřila Strategická iniciativa Komise Partnerství pro růst a pracovní příležitosti. Jejím cílem pro rok 2010 je dosažení celkové míry zaměstnanosti 70%. Klíčovým oblastmi v tomto směru jsou: prosazování inovací, více a lepších pracovních míst, adaptabilní pracovní síla, lepší vzdělávání a získávání dovedností, investování do výzkumu a vývoje, zlepšování evropské infrastruktury, efektivní vnitřní trh a lepší regulace.

Společná zpráva o zaměstnanosti. Komise EU z února 2007 uvedla, že nezaměstnanost klesla z 9,1% v roce 2004 na 8,8% v roce 2005, a že zaměstnanost vzrostla v roce 2005 o 0,8%. Tato zpráva zároveň říká, že pro dosažení cílů roku 2010 se musí vytvořit 22 milionů pracovních míst. Doplňkem Zprávy o zaměstnanosti byla Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění, která zdůrazňovala “potřebu dosáhnout pokroku v oblasti dětské chudoby, aktivního sociálního začlenění modernizace důchodového systému a přístupu ke zdravotní péči.” Tato Sociální zpráva uvedla, že v roce 2004 žilo 16% občanů EU v chudobě, definované pod úrovní 60% průměrného příjmu v dané zemi.

Nový podnět poskytnutý iniciativě Růst a pracovní příležitosti zřejmě účinkuje: v roce 2006 zaměstnanost v Evropské unii vzrostla o 1,4%.

Restrukturalizace pracovního trhu je důsledkem globální hospodářské soutěže a následného přesunu některých pracovních sektorů, nových technologií, které mění strukturu trhu pracovních sil, a mnoha dalších faktorů. Aby se EU dokázala vyrovnat s těmito změnami, musí restrukturalizovat svůj trh práce tak, aby podporoval iniciativu a soutěžení. Rozmanité politiky s dopadem na restrukturalizaci jsou organizovány v rámci Pracovní skupiny pro restrukturalizaci a Fóra restrukturalizace. Tyto politiky obsahují:

• Legislativu pro zajištění integrace s globální ekonomikou, včetně restrukturalizace podniků a zavedení sociálního dialogu, a průmyslovou a podnikatelskou politiku pro ovlivnění ekonomického a technologického vývoje a pro předvídání změn
• Účinnou politiku zaměstnanosti ke zlepšení pracovního trhu a pro zvýšení adaptability pracovníků a pro investice do lidského kapitálu
• Fondy Evropské unie
• Politiku hospodářské soutěže, včetně kontroly nedovolené státní podpory a kontroly fúzí
• Vnější politiku mezi Evropskou unií a jejími partnery a ve vztahu k mezinárodním organizacím

Dvěma základními kameny politiky zaměstnanosti a sociálních věcí EU jsou Evropská strategie zaměstnanosti, o vytváření pracovních příležitostí a o strategii reformy pracovního trhu, a Sociální agenda určená k zajištění toho, aby z hospodářského růstu EU měl prospěch každý člen společnosti a každý region Evropské unie.