eu4journalists

Vzdělávání - mládež - kultura

1.Vzdělávání a odborná příprava - směr 2010

Stefan Wolff, profesor politologie na Univerzitě v Bath, hovořil o vznikající „pravé evropské“ identitě. Předpověděl, že v příštích letech povedou Evropu osobnosti, které „se budou méně hádat o národní zájmy, méně budou kritizovat Brusel a budou jednotnější ve vytváření politik EU“. Wolff tyto budoucí lídry nazval „erasmovskou generací“ – podle oblíbeném programu EU pro vysoké školství ERASMUS.

Za dvacet let od doby, kdy ERASMUS vznikl, vycestovalo do zemí, které se programu účastní, přes 1,2 milionů studentů, aby zde žili a studovali. Následkem toho tito studenti získávají konkurenční výhodu na trhu práce díky svému setkávání s jinými kulturami a jazyky EU, díky mezinárodně významnému a uznávanému vzdělání, a také díky tomu, že propadli kouzlu kosmopolitní vědomostní společností, kterou bude Evropská unie zítřka ztělesňovat.

Významný krok v Evropském vzdělávání byl učiněn v roce 1998, když ministři školství Francie, Německa, Velké Británie a Itálie podepsali Sorbonnskou deklaraci (Sorbonne Declaration) o harmonizaci vysokého školství. Její záměr byly následující rok rozšířen Boloňskou deklarací (Bologne Declaration) na Univerzitě v Boloni, nejstarší nepřetržitě fungující instituci vysokého školství v Evropě. Deklarací, kterou podepsalo 29 signatářů z evropských zemí, započal tzv. Boloňský proces směřující k vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání European Higher Education Area (EHEA).

Boloňský proces byl postupně rozšiřován následnými schůzkami evropských ministrů školství a vývojem událostí v rámci Evropské Komise:

• Pražská deklarace, květen 2001 – přidala k Boloňskému procesu tři další prvky včetně konceptů Celoživotního vzdělávání, aktivního zapojení studentů do procesu, a úkolu učinit Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání přitažlivým a konkurenceschopným ve vztahu k okolnímu světu.
• Berlínský summit, září 2003 – přítomno 40 zemí, zdůraznil, že vysoké školství je veřejnou povinností se silným sociálním rozměrem; stanovil rok 2005 jako termín pro zavedení systému kvalitativních standardů při udělování bakalářských a magisterských titulů a systému mezinárodního uznávání studia a jeho hodností; vyjádřil snahu o pevnější spojení mezi Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání a oblastí výzkumu; navrhl mobilitu a univerzálnost využití národních půjček a grantů; zdůraznil význam zapojení studentských organizací.
• Bergenský summit 19. - 20. května 2005 - stanovil cíle pro summit v Londýně roku 2007, včetně implementace Souboru standardů a směrnic v oblasti zabezpečení kvality podle zprávy ENQA (Evropská síť pro zajištění kvality vysokého školství -European Network for Quality Assurance in Higher Education) a implementace národních rámcových vzdělávacích systémů; metodické pokyny pro udělování diplomů a uznávání programů typu „joint degrees“; vytváření „flexibilních možností studia“ a uznávání předchozího vzdělání pro účely dalšího studia; Vysokoškolský evropský kvalifikační rámcový systém uznávající tři cykly studia: bakalářský, magisterský a postgraduální PhD.

Klíčovou prioritou Evropské unie je stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa založenou na znalostech a schopnou trvale udržitelného ekonomického růstu s více a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností (Evropská rada, Lisabon, březen 2000). Evropské vlády jsou si vědomy, že k dosažení tohoto cíle je nezbytně nutná zásadní modernizace vzdělávacího a školicího systému. Cílem který si vytyčily roku 2002, je dosáhnout toho, aby do roku 2010 byla Evropa uznávána jako přední světová velmoc v oblasti kvality vzdělávacích a školicích systémů.

Ministři školství se shodli na třech hlavních cílech, kterých chtějí v zájmu občanů a EU jako celku dosáhnout do roku 2010, v programu Vzdělání a školení 2010 Education and Training 2010:

• zlepšit kvalitu a účinnost vzdělávacích a školicích systémů EU
• zajistit jejich dostupnost pro všechny
• otevřít možnost vzdělávání a školení širšímu světu

Pro dosažení těchto cílů se dohodli na třinácti konkrétních úkolech, které pokrývají různé typy a úrovně vzdělávání a školení (včetně neformálního i získaného mimo univerzitu), a které se zaměřují se na celoživotní vzdělávání. Systémy se musí zlepšit ve všech ohledech: školení učitelů, základní dovednosti, využívání informačních a komunikačních technologií, efektivita investic, výuka jazyků, celoživotní vzdělávání; pružnost těchto systémů za účelem zpřístupnění vzdělání všem, mobilita, výchova k občanství, atd.